Péče o vnoučata pomáhá k delšímu životu. Alespoň to uvádí německá studie

Staráte se rádi o svá vnoučata? Dobře děláte. Starší lidé, kteří občas pomáhají s péčí o svá vnoučata, případně poskytují podporu ostatním lidem ve svém blízkém okolí či komunitě, se dožívají vyššího věku než senioři, kteří žijí sami a o okolní dění se nestarají, uvádí nová německá studie. Nic se ale nemá přehánět, nepřetržitá péče by pro seniory byl stresující, ale občasná výpomoc je blahodárná.

Zatímco péče o vnoučata na plný úvazek může mít negativní vliv na zdraví, příležitostná výpomoc naopak může mít na život seniorů pozitivní vliv, uvedli vědci v odborném časopise Evolution and Human Behavior.

„Jde o jednoduchý mechanismus, který je evolučně zakořeněný v naší minulosti. Pomoc s péčí o děti byla dříve rozhodující pro přežití lidského druhu,” uvedla v e-mailu pro agenturu Reuters Sonja Hilbrandová, doktorandka na katedře psychologie na univerzitě ve švýcarské Basileji.

„Zcela nulový kontakt s vnoučaty pak může mít na zdraví prarodičů negativní dopad,” dodala.

Průzkumu, ze kterého odborníci závěry vyvodili, se zúčastnilo celkem 500 lidí starších 70 let. Účastníci v rozmezí let 1990 až 2009 každé dva roky absolvovali lékařské testy a pohovory. Průzkumu se neúčastnili senioři trvale pečující o svá vnoučata, pouze ti, kteří byli jen občas požádáni o výpomoc, uvádí server Fox News.

K vzájemnému porovnání posléze vznikla druhá skupina seniorů pečující o nerodinné příslušníky, například přátele či sousedy, třetí skupinu pak tvořili senioři, kteří nikomu ve svém okolí pomoc neposkytovali.

Po vyhodnocení všech výsledků, včetně věku a zdravotního stavu seniorů, dospěli vědci k zajímavému výsledku. Starší lidé pečující o svá vnoučata měli ve výhledu dvaceti let o třetinu nižší riziko úmrtí než senioři, kteří se na péči o vnoučata nepodíleli. Polovina sledovaných seniorů pečujících o vnoučata stále žila i po deseti letech od počátku průzkumu, stejně tak jedinci bez vnoučat, ale pečující o někoho jiného.

„Poskytování potřebné péče může dávat dotyčným smysl života, lidé se cítí užiteční nejen pro ostatní, ale i pro společnost,” uvedl nezávisle ke studii Bruno Arpino, docent na Pompeu Fabra University ve Španělsku.

Zároveň poznamenal, že přímá péče o někoho není jediná činnost, která může zlepšit kvalitu a délku života. Podobné je to například u práce nebo dobrovolnické činnosti.