Najděte si mladšího kamaráda, prospěje vám

Člověk má tendence mít mezi přáteli přibližně stejně staré lidi. Je to přirozené a pochopitelné, většinou se nacházíte ve stejné životní etapě, se kterou souvisejí starosti i radosti a je o čem si povídat, co sdílet. Někdy však není na škodu mít mezi přáteli někoho mladšího, obzvlášť, když máme na těch zádech více křížků.

Ne každý si chce stále povídat o nemocech a útrapách stáří. Je mezi námi mnoho těch, kteří si svůj důchod chtějí užít, chtějí být společenští, chtějí něco dělat. A tady je super, když k tomu máme přátele třeba o generaci mladší. Ženám mohu pomáhat třeba při nákupech oblečení a pak na jednou zjistíte, že si třeba můžete dovolit i něco veselejšího a že vám žádná vrstevnice neříká, že už se to nehodí. Mladší kamarádka vám třeba ukáže nové obchody a povzbudí vás v koupi něčeho nového a slušivého. Nebo vás třeba vezme místo do cukrárny do pěkné restaurace. Navíc elán a radost ze života je vysoce nakažlivá, tak proč jej trochu "nechytit".

Muži zase mohou uvítat mladší parťáky, kteří jim třeba pomůžou s počítačem a dalšími moderními technologiemi.

"Je to tak. S kamarády – vrstevníky se bavíme o stále stejných věcech. Vzpomínáme, co jsme prožili. Máme podobné zkušenosti, názory, životní styl. Žijeme vlastně ve stále stejné bublině. „Vrstevníky spojují životní a dobově podmíněné zkušenosti, hodnotový rejstřík a způsob uvažování,“ vysvětluje pro web i60.cz Tamara Tošnerová, psychiatrička věnující se především dříve narozeným.

Často si můžeme sami za to, že se cítíme ve vyšším věku od mladé generace odlišní, že ji nechápeme. Je to především proto, že s ní nejsme ve styku. Návštěva dětí a vnoučat je něco jiného, to je přirozené. Ale trendem je teď hledat si nové kamarády odlišného věku.

"Děti z mateřské školky chodí zpívat do domovů důchodců, kde vidí ubohé stařenky, které svým zpěvem potěší. Odnášejí si obraz o stáří dál do života, vidí nemocné trosky závislé na péči ústavu. Mnohem užitečnější by pro ně bylo, kdyby do školy přišel šikovný starší řezbář, který by jim ukázal, jak pracuje se dřevem. Kdyby přišla seniorka krajkářka a s děvčaty by vymýšlela, jak krajky aplikovat do současné módy. Senioři by mohli školáky doprovázet jako experti při návštěvách výstav, technických expozic a podobně,“ vysvětluje psychiatrička.

Nebojme se tedy mladších lidí. Neříkejme si: Mají jiné zájmy, jsou jiní než my, o čem bychom si s nimi povídali? Nemysleme si, že je nezajímáme.

Důkazem může být poznatek, který psychiatrička Tošnerová popisuje ve své knize. Když psychologové zkoumali, zda se mezi lidmi odlišných generací může vytvořit kamarádství, zaměřili se na počítačový kurz v německé Míšni. Studenti, kteří tam učili seniory pracovat s počítačem, uvedli, že se během několikatýdenního kurzu jejich vztah ke starším lidem změnil. Šedesát procent studentů uvedlo, že si mezi seniory našlo sympatické typy, se kterými by si někam třeba vyrazili. Stejně tak se vyjádřilo padesát procent učících se seniorů. Generace se prostě sblížily, protože k tomu měly příležitost.

Neznamená to, že teď máme přestat telefonovat svým dosavadním přátelům a začít žadonit u dětí sousedů, ať nás vezmou na diskotéku. Ale zamyšlení nad tím, kolik mladších lidí je v okruhu našich kamarádů, může náš život zase trochu popostrčit jiným směrem.