Manuál k tomu, abyste se s partnerem neprohádali důchodem

Přišel vytoužený a dlouho očekávaný důchod a vy se těšíte, že konečně budete mít čas na všechno, co jste léta odkládali a ano i na svého partnera. Tady však může nastat problém. Zatímco dříve, jste měli den rozdělený a většinou jste se doma potkali až po práci a po všech dalších povinnostech, nyní jste spolu takřka nesutále. A to může způsobit pěknou vztahovou bouři. Ale máme pro vás dobrou zprávu. Můžete vydržet a hezky v pohodě žít s jedním partnerem i ve stáří. Existují určitá pravdila, která se vyplatí dodržovat.

Proč někdy nemlčet

Zapomeňme na poučky, že by partneři měli sdílet své pocity a neustále si povídat. To je možné nanejvýš tak v prvotním období zamilovanosti. Čím déle jsou lidé spolu, tím méně spolu mají o čem mluvit. Je to logické, už si přece vše řekli. Na tom, že muž kouká na televizi, žena čte a oba mlčí, není nic špatného, naopak. Když muž mlčí, znamená to, že je spokojen a moudrá žena by to za řadu let strávených v partnerském svazku měla už konečně vědět.

Občas je třeba mlčení přerušit

To by zase měl vědět moudrý muž. Pokud čas od času vykoukne ze své bubliny mlčení, kterou kolem sebe za dlouhé roky vytvořil, a řekne své partnerce něco, co partnerky rády slyší, může si pak zase v klidu týdny mlčet. A doma bude zase pohoda. Stačí opravdu krátká věta a vůbec nemusí jít o banalitu typu: Miláčku, tobě to sluší. Ta po čtyřicetiletém manželství spíše vyděsí. Proto je lepší použít věty typu: Nepotřebuješ něco? Máš se dobře? Co ta noha, už tě bolí méně?

Prostor sám pro sebe

Dámy dříve měli své místnosti, kam muži jen tak nechodili. Pánové měli své pracovny, kluby. Dnes mohou tyto prostory simulovat pracovny, garáže, dílny. Máte oddělené ložnice? V šedesáti letech už to neznamená problém. Znamená to, že se máme tak moc rádi, že nám záleží na tom, aby se ten druhý dobře vyspal.

Nevyčítejme křivdy

Je to těžké, ale důležité. I když víme o vzájemných nevěrách, lžích, zatajených dluzích či jiných malérech z minulosti, za žádnou cenu se k nim po letech nesmíme vracet. Protože pokud jsme se už jednou rozhodli spolu zůstat, tím jsme je smazali.  Pokud je mezi partnery něco tak závažného, že s tím nemohou žít, mají se rozejít. Ale být spolu a ještě v penzi si vyčítat něco, co se stalo před třiceti lety, je spolehlivá cesta k tomu, jak prožít poslední fázi života nešťastní.

Představme si, jaké je být sami.

Ten šarmantní muž, který kdysi uměl bavit společnost, je ubručený neupravený dědek. Ta kráska, za kterou se otáčeli všichni sousedé, je hudrující obézní paní. Jestliže situace doma nazrála do fáze, kdy se partneři takto navzájem vidí, je čas udělat experiment. Představme si, že jsme sami. Že dědek nebručí, paní nehudruje. Ten druhý tady prostě není. Nevynese koš, nezeptá se, co bude k obědu, nenadává u zpráv, neruší dlouhým telefonátem s kamarádkou, ťukáním do klávesnice počítače, hlasitě puštěnou televizí. A přemýšlejme. Jaké by to bez něj nebo bez ní bylo? Necítili bychom se divně? Osaměle? Nebylo by nám smutno? Bylo? Tak buďme rádi, že tady s námi stále je. Nebylo? Tak ten vztah ukončeme. Rozejít se dá i po šedesátce a je to lepší, než se v poslední části života trápit.

Zdroj: i60.cz