Je ten váš bručoun? Nezoufejte, je to normální

Také máte doma starého bručouna? Nejraději je zalezlý v dílně, garáži nebo jde sám na ryby? Nezoufejte, je to normální a přirozené. Muži zkrátka chtějí být více sami, nevyhledávají společnost tak jako ženy. Možná se vám zdá, že ke stáru je to jeho samotářství čím dál větší, ale je to tím, že se vlastnosti zkrátka věkem více profilují a vy si toho také více všímáte. Dříve jste měla na starosti děti, práci, rodinu...

Muži mají rádi své dílny, garáže, koutky v bytech, svá místa u řek a rybníků, na posedech v lese, v hospůdkách s mužskou společností. To všechno jsou místa, kde se dá pěkně mlčet, nanejvýš prohodit pár slov. Nejsou to místa, na kterých se svěřuje, pomlouvá, hodnotí. Naopak většina žen hledá společnost. Prostor, kde si mohou sdělit názory, zhodnotit jedna druhou, lehce se vzájemně pomluvit, sdílet své radosti, starosti, trápení. Žena odchází ze společnosti, kde se hodně mluvilo, spokojena. Muž odchází ze stejné společnosti unaven.

„Žena je prostě jiná než muž, tak to příroda udělala a je nesmysl tvrdi, že tomu tak není,“ říká pro server i60.cz uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová, která řadu let působila v Německu a její knihy o psychologii jsou úspěšné v mnoha zemích světa. „Současné tendence, že by se ženy měly chovat stejně jako muži a naopak, nejsou moc prospěšné, vedou k rozpadům manželství. Jeden z příkladů odlišnosti je ten, že žena je uzpůsobena tak, že ráda mluví a více mluví. Zatímco muži stačí k tomu, aby vyjádřil, co chce, jen pár slov. Proč se to snažit měnit? Proč se to nesnažit respektovat?“ vysvětluje.

Jak už to bývá u mnoha dalších lidských vlastností, ve vyšším věku se každá ještě zvýrazňuje. Z toho pramení fakt, že mnohé starší dámy jsou označovány za aktivní a společenské, zatímco starší muži často slýchávají doma výtky typu: Pořád sedíš doma. Proč nechceš do společnosti? Proč se mnou nemluvíš?

To, že muž nemluví, neznamená, že je něco špatně. Naopak, když muž nemluví, je spokojený. Narozdíl od ženy, kde její mlčenlivost obvykle znamená klid před bouří.

V poslední době se hodně mluví o mužské andropauze, tedy o mužském přechodu. Zjednodušeně řečeno, muži stejně jako ženy procházejí v životě obdobím hormonálních změn provázejícím stárnutí. A u mužů se to projevuje tak, že ztrácejí sebedůvěru, stahují se do ústraní. Prohlubuje se jejich vrozená vlastnost, že jim nevadí být sami, mlčet, koukat na hladinu řeky, do korun stromů, do knížky nebo do půllitru piva.

Ve Velké Británii dělali psychologové průzkum mezi vdovci vyššího věku na téma samota. Většina z nich uvedla, že zatímco v partnerství samotu vyhledávali, po ztrátě partnerky coby ovdovělí muži samotou trpí. Dá se tedy říci, že prostřednictvím své partnerky jsou muži spojeni se společenským životem, ona je do něj tak trochu nutí. Sice brblají, ale pak jim to chybí.  

Rada na závěr? Společenské dámy neměly svým nespolečenským partnerům říkat, že jsou nemožní staří bručouni. Protože ve skutečnosti jsou jejich muži spokojení. A o to by přece v partnerském vztahu mělo jít. Hůř bývá, když člověk zjistí, že ten, kdo nám lezl na nervy tím, že je tak odlišný, tady už není.