Díky vnoučatům se mnoho seniorů učí cizí jazyk

Možnosti cestování, poznávání cizích kultur či lukrativní práce. I to jsou důvody, proč se mnozí učí cizím jazykům. Největší motivací pro starší ročníky jsou však jejich vnoučata, která mnohdy žijí právě za hranicemi České republiky.

Typický příběh, kdy se děti odstěhují za hranice kvůli práci, vychovávají děti v odlišné kultuře a učí je mluvit cizím jazykem. Právě to je motivace i pro prarodiče, oprášit na stará kolena jazykové učebnice a osvojit si cizí řeč.

„Dcera, snad z pohodlnosti, nenaučila kluky mluvit česky. Abych s nimi mohl být sám, musel jsem nejdřív zvládnout několik sloves v rozkazovacím způsobu: pospěš si, přestaň a pomalu,“ popsal pro web novinky.cz strojní inženýr v důchodu Petr Hlaváček, který se kvůli vnoučatům začal ve svých šestašedesáti učit francouzsky.

„Už jsem jim i četl pohádky, jenže jsem viděl, že mě poslouchají jen s velkou námahou. Ale nejdůležitější je, abych se dokázal zeptat, co potřebují, a říct, co nesmí dělat. Na velkou konverzaci to ani po sedmi letech studia není, na to je francouzština příliš komplikovaná a já už souboj s pamětí prohrávám,“ popisuje Hlaváček situaci.

Výuka může i potrápit

Pro seniory může být výuka cizích jazyků mnohdy spíše velké trápení. To potvrzuje i Michaela Kreilová z pražské Jazykové školy Březinka. „Lidé do kurzů chodí, snaží se, ale těžko se naučí řeč tak, aby se s vnoučaty bez problému domluvili, takže jsou z toho spíše smutní.“

Že paměť neslouží jako za mlada, potvrzuje i Jitka Toušková, která se kvůli své snaše učí německy. „V momentě, kdy nám svou budoucí ženu představil, řekla jsem si, že se budu muset naučit německy. Po sedmi letech se už velice dobře domluvím, i když v šedesáti jde studium pomaleji než v mládí, kdy mi stačilo slyšet slovíčko jednou a hned jsem si ho zapamatovala.“

Zdroj foto: Pixabay.com