Je vám přes sedmdesát? Devatenáct let jste prospali a šest projedli

Je vám víc než sedmdesát? Tak si představte, že jste za celý život strávili devatenáct let spánkem, patnáct let prací, šest let osobní hygienou a dalších šest let jídlem. Je to dost času, ale asi se shodneme, že to nejsou činnosti zase tak nepříjemné. Horší je, když strávíme rok tím, že něco hledáme nebo šest let koukáním na televizi. Touto statistikou se zabývali američtí vědci.

Statistika, kterou vytvořili, je zajímavá. Dvaasedmdesátiletý člověk strávil v průměru šest let života koukáním na televizi, tři roky čekáním na něco v řadě, dva roky různými schůzemi a poradami a šest let cestováním odněkud někam. K tomu přidejme ještě jednu zdrcující položku. Když spočteme čas, který jsme za život něco hledali, vyjde to na celý rok. Ano, celý rok života strávíme tím, že hledáme ztracené klíče, někde založený spis, který nutně potřebujeme do práce nebo záruční list od pračky, která se právě pokazila.

Celkově strávíme okolo šestnácti let takovými zbytečnostmi. Mnoho psychologů a koučů učí své klienty hospodařit s časem. Psát si seznamy toho, co je třeba udělat nejdříve, neodkládat povinnosti, umět čas využívat. To znamená nesedět ve vlaku celou cestu z Ostravy do Prahy a zírat z okna, nýbrž si číst či něco se učit. Zdá se, že lidem vyššího věku už může být jedno, jak s časem hospodaří. Mají ho totiž dost. Jenže to je velký omyl. Právě po padesátce každý zná pocit, že čas najednou ubíhá rychleji. A těch průměrných promarněných šestnáct let je v třetí třetině lidského života hodně dlouhá a důležitá doba. Jen si vezměme, co se dá za takovou dobu stihnout. V mládí je to přímo nekonečný čas, ve stáří doba, která uteče jako nic.

O čas se často připravujeme sami. Bohužel, kdo se nenaučil s časem hospodaři v práci, obvykle ho pak má málo i v penzi. Přesněji, má pocit, že ho má málo. Úspěšní lidé naopak umí s časem v práci skvěle nakládat a pak ho mají i více na odpočinek a na své koníčky.

"Uvědomme si, že nikdy v historii lidé neměli tolik času jako my nyní, " upozorňuje Ivo Toman ve své knize Debordelizace hlavy. "Před sto lety bychom na překonání vzdálenosti sto kilometrů potřebovali jeden den, ne hodinu jako dnes. V roce 1900 umírali muži přirozenou smrtí průměrně ve šestačtyřiceti letech. Dnes žijí o třicet let déle. Máme nejvíce volného času, bohužel, ho nejvíce lidé tráví u televize nebo společenskými událostmi. Žijeme ve skvělé době a máme spoustu času. Přitom si naprostá většina lidí stěžuje, že ho má málo. Je to jen výmluva," tvrdí.

Tak se nad tím zamysleme, až zase budeme ve čtyři odpoledne zapínat televizi a koukat na seriál, který jsme už viděli. Abychom si jednou neřekli: Že já ten čas lépe neuvyužil, nevyužila.

Zdroj i60.cz